Tehdy, v době její kromobyčejné zranitelnosti, byla její potřeba dát promluvit svým mukám a své vině tak naléhavá, že to bylo cosi jako začátek nepotlačitelného výkřiku a já byl vždy připraven a vždy jsem čekal se svou psí oddaností a nenasytným sluchem. Přitom jsem začínal nahlížet jedno: jestliže ty nejhorší úseky zlého snu, který prožila, byly natolik nepochopitelné a absurdní, že dovedly tak silně zpochybnit víru mé snadno přesvědčivé duše, pak by určitě nedošly žádného přijetí u Nathana.